Ráno okolo sedmé jsme na místě Rovinj. Těšíme se na sluníčko a teplo. Slunce by bylo, ale ještě že jsme si vzali teplejší věci. Bez ubytování domlouváme první ponor . Vybalíme potápěčské cajky a už jsme na moři. První ponor bude lehčí pro seznámení, aby opadla únava a zklidnilo se moře. Reef Pirussi - není to Egypt, ale život tu také je. Dušana vyhání předčasně z vody prasklý O kroužek k napouštění sucháče. Následuje Víťa , kterého opustil Pepa, který se připojil k jiné hezčí skupince.  Po návratu na bázi se ubytujeme a Honza  vaří  polévku  z několika druhů. Ostatní padnou únavou a postele jim naskáčou na záda. Polévka nejde na odbyt....???? 
Odpoledne se konečně dočkáváme. Jde se na vrak. Sami na lodi to je paráda, tolik prostoru . Torpédový člun je roztržen na dvě části, potápíme se k zadní. Viditelnost na moře neobvykle špatná 5-7 m. Prohlížíme skuliny a pátráme po jejich obyvatelích. Večer skočí na Dušana postel a ten podlehne a spí až do rána. Zbytek diskutuje a část vyráží na prohlídku okolí. Kuba a Honza jdou 100 jarních kilometrů pěšky po pobřeží do centra Rovinje. Při zpáteční cestě šetří za taxi a tak se navracejí okolo čtvrté ranní.

Ráno si vychutnáváme třešinku na dortu této oblasti. Baron je osobní přepravní rakouská loď, která sedí téměř neporušená na písčitém dně otevřeného moře v hloubce okolo 40 m.  Rozměry jsou úctyhodné  cca  100 m. Proplouváme první a druhou palubu, jsme na vraku sami. Jen ta viditelnost tady bývá lepší, ale i tak je to silný zážitek. Nabíráme první dekomprese. Při návratu Honza dokrmuje rybičky. Včerejší polévka jde na odbyt a zbyteček slouží pro základ guláše. Ještě než jdeme k bazénu, přichází nám Niki Lauda nabídnout výlet lodí. Při návratu od bazénu Víťa prohlásí památnou větu " můžu jít s tebou" tak to prostě dnes chodí, není čas na zbyt.
 Odpo se jede na Maonu. Po Baronovi jednohubka. Vrak je plný života. Pro jeho prozkoumání stačí jeden ponor.  Na noc jedeme na Pirussi reef. Doprovod delfínů jen vylepšuje už tak příjemný pocit z chvil dosud strávených pod vodou. Moře je jako ollej. Za světel baterek se nám odkrývá noční život reefu. Spousta rybiček, ropušnice, kraby a olihně se sháni za potravou.

Další na plánu je Istra německé dopravní loď. Taky pěknej bonbónek. Trochu to hází moře se dává do pohybu. Kuba na to šel bez ploutví . Tom se pro něj obětuje a půjčuje mu své. Proplouváme kapitánským můstkem a míříme se podívat na lodní šroub. Dole u šroubu je mlíko, za to však přepravní prostory jsou plné života. Viditelnost se zlepšuje. Dekomprese naskakuje každému. Pepa se nechce houpat v decu sám a tak se vydává k hladině s skupinou. aladina však neošálí a tem mu na hladině dává na příštích 24 hodin červenou. Pro jistotu si dá kyslík aby zjistil jaké má pocity M. Jackson. Ale moře trochu začíná houpat a vítr fičet. Návrat do centra Kuba hledá tričko. Po obědě už jsou velké vlny a tak jedeme na reef Sturago. Náladu nám zlepšují osádky zakotvených člunů u reefu. Malý kaňon. Rybičky a ropušnice.  Po návratu na bázi. Shlédneme životní video. Romeo hlavní aktér nám dává komentář. Všem tuhne krev v žilách  a běhá mráz po zádech. To je opravdu skutečný životní thriller se šťastným koncem.  Po očistě jdeme na fočus ČR - Holandsko. V restauraci sedí také fandové z Holandska.  Petr by si dal Jajčinu ta je na objednávku den předem tak jako většina si dává olihně na žáru.V první třetině jsou veselí a objednávají šampus, prohráváme 2:0 pak následuje první česká branka a řev strhne úsměv Holanďanům ze rtů. Při srovnání skóre už ani nedutají, Dušan s Liborem se dorážejí mixgrilem. a při zakončení na vítězných 3:2 se pocity na obou stranách nedají popsat. Jisté je jedno jsou totálně protikladné. Jde se oslavovat. Bohužel neskutečná věc Chorvati zavírají o půlnoci. Tak se jedeme rozšoupnout k apartmánu. Sousedi  nás asi nebudou milovat. Radovan po sedmi pivech sipe ze sebe jednu hlášku za druhou  a tak ceká skupinka je v totální křeči smíchu. Umíráme nad ránem.