ELBA 17.-24.7.2004

ELBA - potápění a poznávaní ostrova 17. - 24.7. 2004 [hlavní strana]
17.7	11:00 je pátek dopoledne a na tuto hodinu je sraz v TRITON SPORTU v Pardubicích. Jiří, Vlaďka, Honza, Tereza, Jiří J., Lenka a na koho se čeká je Dušan. Patnáct diplomatických minutek téměř nestačí. Pardubice jsou rozkopané snad se to jednou pro budoucí generace zlepší a objížďky budou minulostí. 11:30 – tři auta se konečně dávají do pohybu směr Praha – Rozvadov – Mnichov – Brener – Verona – Pisa – Piombino – Elba. Necelých 1400 km. Průjezd Prahou na pohodu jen Honza na zúžených částech k sobě tiskne ramena aby se mu smrskl Jaguar. Za Prahou si dopřáváme poslední šizený hospodský guláš aby oči nezahálely přijíždí na stejné místo dvoukolé koráby silnic a jedna tříkolka, okoukneme je a svištíme dál. Hranice bez fronty a v Německu si autíčka jen pobrumlávají. Občasné zastávky na kávu zmrsku a nebo gablik přerušují monotónnost cesty. Před trochu poprchává Berenerem, ale nakonec se kocháme v průsmyku panoramatama. Padá noc a celou Itálii jedeme za tmy. Před Pisou se staví na nocleh.
18.7.	8:00 sobota ráno jako vymalované. Jdeme udělat očistu na nečisté toalety a jede se juknout na tu šikmicu. Ranní káva a kroasan nás vzpruží. Pisa je město které vypadá jako roztáhlá vesnice rozdělená řekou. Na doporučení hledáme Muzeum Lodí. Nedaří se vlezeme na dvorek kde si nějaký motorkář opravuje své náčiníčko. Jedeme k věži. Totální Václavák. Turisti pózují jak na přehlídkovém mole. Věž je opravdu šejdrem. Jak jsme se dozvěděli tak v Pise se žije z toho, že předci postavili tuto věž a turisti živí celou Pisu. V poledne celá skupina doráží do Piombina na trajekt. Nemilé překvapení je nával a tak jsme nuceni sečkat 6 hodin. Dáme si baštu a v parku s výhledem na moře diskutujeme s důchodci, kteří sem po každém zazvonění houfně doráží. Moby má velký hlad a tak se nestydí nasadit cenu tak nás dopraví Toremar. Jsme na místě. Klíče jsou na smluveném místě, dáváme sprchu a jde se do ještěrkárny na víno a baštu.
19.7.	Neděle jede se přes celou Elbu aby jsme se zanořily k vraku. Oblázková pláž s výhledem na ostrov Monte Christo, sluníčko no prostě pohoda. Vrak je roztržen. Zadní část je poházena kolem útesu větší přední leží na boku. To celé obklopeno podmořským životem, současný domov pestrobarevné spousty živočichů. Všichni si užívají ponor. Po ponoru slunění na pláži. Pár jedinců se trochu připeklo. Odpo se vracíme projíždíme okolo nejvyšší hory tohoto malebného ostrova a večer se jde pokecat u vínka.
20.7	Pondělí je relaxační den pohoda na sluníčku a na pláži. Návštěva Portoazura, domluvení potápění. Večer crepess, pizza, víno a na závěr zmrzka je nám trochu těžko.
21.7.	Úterý jedeme na dva ponory z lodi. Pěkná malá bárka spíš na ryby než na potápění. Tak honem po zádech do vody. První ponor stěna na dně s černými a modrými Gorgony, Murenky a jiné rybky a na závěr chobotninčka s mušlí na ochranu. Po ponoru čaj a místní pečivo. Druhý ponor ve vedlejší zátoce. Jde to ráz na ráz a deco na sebe nenechá dlouho čekat. Rybičky pózují fotoaparátům, hvězdice, mlži a plži nechybí taktéž. Honza po návratu na hladinu dokrmí a jede se relaxovat. Hlad nás večer vyžene na flákotu. V této oblasti jim to moc nejde lepší jsou v těstovinách a Pizze.
22.7	Středa jede se do Portoferaia za historii, kulturou a kávičkou. Polední vejšlap po neznačené cestě až k vrcholu před zavřenou bránu, vylepšuje pohled na přístav a okolí. MuzeumNapoleona kde rozdávají studentské a dětské lístky bez požádání. Jedno mlíko naservírované s noblesou, naštěstí vymění za Café Late a jede se na nejkrásnější písčitou pláž ostrova skoro jako v Karibiku. Potkání se sousedy. Večer doráží ke skupince Filip a Erika z Kalábrie a vyprávění o večeři pod Stromboli zpříjemňují večer u rybky za hubičku ?!??
23.7	Čtvrtek se jde pod vodu tentokráte v posile o Filipa a Eriku. Lenka s namoženými zády zůstává na lehátku na pláži. Ponor mezi dvě stěny pro OWD a AOWD. Kam tady na to chodí? Jirka nastartuje před aparát Dušanovi Murénu, ale byla rychlejší. Druhý ponor odsoudí skupinku do déčka skoro na půl hoďky. Stálo to, ale za to. Na doporučení místních se jde večer na noční. Nejprve se nablížíme na místo téréní vložkou a pak podél stěny naplavem pár stovek metrů kde na nás čeká chobotnička s murénou a jinou podvodní havětí. Nádhera moc si to všichni užívají.
24.7	Pátek Fil a Éro vyráží na Slovensko za rodinou. Ostatní suší šnorchlují a balí na cestu. Poslední návštěva nakoupení suvenýrů a ráno se frčí domů
25.7	Sobota cesta ubíhá až do Verony. Zácpy otravují život, ale ještě víc průtrž mračen, která nemá konce. Ty kýble vody si snad ani nezasloužíme. Až za Mnichovem se vše zlepšuje a po půlnoci jsme doma čistý ve svých pelíškách.